VzpomÃnám si, jak mi můj dÄ›deÄek vždycky dokola opakoval, že vždycky chtÄ›l být vÄ›dec. MusÃm uznat, že to je opravdu krásné přánÃ. Tedy vlastnÄ› bylo to přánÃ. DÄ›deÄek sice nebyl nakonec vůbec žádný vÄ›dec, ani lékaÅ™, ale on byl hornÃk. Řeknu vám, že i hornictvà je opravdu hodnÄ› složité. Jako malé dÃtÄ› jsem tam byla dvakrát, ale ne uvnitÅ™, ale jenom se podÃvat takhle zvenku, protože my jsme bydleli vlastnÄ› asi jenom pÄ›t kilometrů od zamÄ›stnánÃ, kde právÄ› těžil dÄ›deÄek. Uznávám, že to bylo docela hodnÄ› zábavné. Ale až pozdÄ›ji jsem se dozvÄ›dÄ›la, že právÄ› těžba a hornictvà je velice nebezpeÄná práce, tak jsem si Å™ekla, že asi nejlepÅ¡Ã by bylo, kdyby dÄ›deÄek opravdu byl vÄ›dec, ale abych zase na druhou stranu Å™ekla, tak dÄ›deÄek byl opravdu hodnÄ› chytrý. DÄ›deÄek moc rád luÅ¡til křÞovky a také dokonce u nich v obci byla soutěž o nejrychlejÅ¡Ãho luÅ¡titele.
A protože dÄ›deÄek byl jako laik vÄ›dec, tak vždycky to vyhrál. Pokaždé byl na prvnÃm mÃstÄ› a za sebou nechal takovou mezeru, že snad dÄ›deÄek nemÄ›l ani druhého vÃtÄ›ze. Vždycky byl prvnàa snad i druhý zároveň. Byl opravdu na tohle Å¡ikovný. Proto si myslÃm, že je opravdu Å¡koda, že dÄ›deÄek neÅ¡el dále do uÄenÃ, tÅ™eba na nÄ›jakou historii a nebo klidnÄ› i na zemÄ›pis nebo geologii. DÄ›deÄek byl na pÅ™Ãrodnà vÄ›dy opravdu veliký machr.
PozdÄ›ji jsem se dozvÄ›dÄ›la od dÄ›deÄka, že oni vlastnÄ›, jejich rodina, nemÄ›li moc penÄ›z nazbyt, takže dÄ›deÄek musel jÃt co nejdÅ™Ãve pracovat. Řeknu vám, že tohle je opravdu velice smutné. Takže když nÄ›kteřà lidé nebo dÄ›ti jsou opravdu hodnÄ› nadanÃ, tak nemůžou jÃt ani studovat, protože na to nemajà penÃze a nebo musà jÃt do práce, aby vydÄ›lávali penÃze. Kdežto potom jsou nÄ›kteřà lidé, kteřà jsou úplnÄ› bohatà a Å¡kolu udÄ›lajà jenom kvůli tomu, že majà penÃze. MyslÃte si, že tohle je spravedlivé? Za mÄ› rozhodnÄ› ne. HlavnÄ› by se s tÃm mÄ›lo nÄ›co dÄ›lat než potom tento svÄ›t půjde úplnÄ› do kopru.Â