Snad každý z nás zaznamenal stále rostoucí tlak vlád na využívání takzvaných „čistých“ či „obnovitelných“ zdrojů energie. Můžeme to vidět jak v energetickém průmyslu, kde je požadováno, aby byl stále větší podíl elektřiny vyráběn právě z těchto zdrojů, či v tom automobilovém, kde jsou značně propagovány elektromobily.
Tato opatření samozřejmě nejsou bezúčelná. Jde o snahu zmírnit podíl skleníkových plynů v atmosféře, především pak oxidu uhličitého, a snížení dopadu globálních změn klimatu. Ty můžeme koneckonců pozorovat již nyní, a to nejen ve zvýšených výskytech extrémních jevů počasí, jako jsou například tornáda, ale i ve změně rozložení srážek, kdy například přes léto prakticky neprší.
Je jasné, že pokud by tyto změny pokračovaly, měly by na lidstvo skutečně zničující vliv. Ačkoliv totiž máme k dispozici veškerou moderní techniku, v pěstování plodin a krmení hospodářských zvířat stále závisíme z velké části na rozmarech přírody. A celosvětový nedostatek jídla si nikdo nepřeje.
Otázkou však je, zda jsou tato opatření skutečně tak účinná, nebo se jedná jen o populismus a snahu zavděčit se lidem, kteří se začínají o přírodu stále více zajímat. Je totiž nutné si uvědomit, že i zde platí pořekadlo, že nic není zadarmo.
Solární panely například vyžadují těžbu lithia, a ani jejich výroba samotná není zrovna přátelská k životnímu prostředí. Navíc ty současné příliš dlouho nevydrží. Vodní elektrárny zase představují překážku pro ryby, zatímco ty větrné způsobují jak svým hlukem, tak i pohybem vrtulí problémy pro ptáky i pro hmyz.
Avšak to neznamená, že bychom se neměli snažit. Vývoj se totiž nezastavil a lidé se snaží přijít na stále lepší a lepší systémy. Jistě, ty současné nejsou dokonalé, avšak stále ještě jsou vhodnější, než klasické elektrárny. Musíme je však neustále zdokonalovat, neboť prozatím samy o sobě nestačí. Zdá se však, že je jen otázkou času, než bude i tento problém překonán.