Blog

Čištění zubů u dětí

Pokud máte dítě, určitě mi dáte za pravdu, že naučit jej čistit si zuby není vůbec jednoduché. Já sama jsem toho příkladem – mám dceru a ze začátku si je vůbec čistit nechtěla. Musela jsem jí to naučit postupně. Byla jsem z toho docela zoufalá, protože čistit zuby je docela důležité. Když jsme si začínali čistit zoubky, měla zhruba rok a půl ani ne, a bylo to pro ni něco nového. A znáte děti – jednou se jim něco líbí, jednou nelíbí, pokaždé je to jinak. A děti jsou prostě takové. A musíte být trpěliví, když je něco chcete naučit.

Rozhodně se to nenaučí z minuty na minutu. Prostě trpělivost je u tohohle důležitá. Já jsem si taky prvně říkala, že to nezvládnu a byla jsem naštvaná, že si nechce čistit zuby a kdesi cosi, ale snažila jsem se jí to čištění zubů zpříjemnit, spojit s nějakou hrou, jakože ona vyčistí zuby mně a já zase jí. A jí se to tak zalíbilo, že kdykoliv jdeme do koupelny, tak si chce čistit zuby a když jí pokaždé nedám kartáček, tak pláče a já nevím co ještě. A když já omylem naštvu moji dceru, tak je to hrůza. Já moji dceru nikdy nechci naštvat, ale občas na ni musím být i rázná a přísná.

Když například kramaří pořád dokola, občas už mi to leze na nervy. Říkám jí ne, nedělej to a říkám jí to mnohokrát dokola… a stejně to udělá zas a znova. A to už si potom člověk začíná myslet, že je něco špatně, že je špatná matka a že by tohle a tohle mohl dělat lépe… Nikdo ale nejsme dokonalé. Takže jestli o sobě pochybujete, pusťte si hudbu, odreagujte se a říkejte si, že to, co vám vaše hlava říká, není pravda. Koneckonců každá maminka se někdy cítí na nic. Ale to je jen tím, že chcete pro svoje dítě to nejlepší. A tak o sobě pochybujete a pochybujete, ale přitom vlastně vůbec nemáte proč. Ve skutečnosti je to všechno úplně jinak. Ve skutečnosti o sobě pochybovat nemáte.

Čištění zubů u dětí

Pokud máte dítě, určitě mi dáte za pravdu, že naučit jej čistit si zuby není vůbec jednoduché. Já sama jsem toho příkladem – mám dceru a ze začátku si je vůbec čistit nechtěla. Musela jsem jí to naučit postupně. Byla jsem z toho docela zoufalá, protože čistit zuby je docela důležité. Když jsme si začínali čistit zoubky, měla zhruba rok a půl ani ne, a bylo to pro ni něco nového. A znáte děti – jednou se jim něco líbí, jednou nelíbí, pokaždé je to jinak. A děti jsou prostě takové. A musíte být trpěliví, když je něco chcete naučit.

Rozhodně se to nenaučí z minuty na minutu. Prostě trpělivost je u tohohle důležitá. Já jsem si taky prvně říkala, že to nezvládnu a byla jsem naštvaná, že si nechce čistit zuby a kdesi cosi, ale snažila jsem se jí to čištění zubů zpříjemnit, spojit s nějakou hrou, jakože ona vyčistí zuby mně a já zase jí. A jí se to tak zalíbilo, že kdykoliv jdeme do koupelny, tak si chce čistit zuby a když jí pokaždé nedám kartáček, tak pláče a já nevím co ještě. A když já omylem naštvu moji dceru, tak je to hrůza. Já moji dceru nikdy nechci naštvat, ale občas na ni musím být i rázná a přísná.

Když například kramaří pořád dokola, občas už mi to leze na nervy. Říkám jí ne, nedělej to a říkám jí to mnohokrát dokola… a stejně to udělá zas a znova. A to už si potom člověk začíná myslet, že je něco špatně, že je špatná matka a že by tohle a tohle mohl dělat lépe… Nikdo ale nejsme dokonalé. Takže jestli o sobě pochybujete, pusťte si hudbu, odreagujte se a říkejte si, že to, co vám vaše hlava říká, není pravda. Koneckonců každá maminka se někdy cítí na nic. Ale to je jen tím, že chcete pro svoje dítě to nejlepší. A tak o sobě pochybujete a pochybujete, ale přitom vlastně vůbec nemáte proč. Ve skutečnosti je to všechno úplně jinak. Ve skutečnosti o sobě pochybovat nemáte.

Čištění zubů u dětí

Pokud máte dítě, určitě mi dáte za pravdu, že naučit jej čistit si zuby není vůbec jednoduché. Já sama jsem toho příkladem – mám dceru a ze začátku si je vůbec čistit nechtěla. Musela jsem jí to naučit postupně. Byla jsem z toho docela zoufalá, protože čistit zuby je docela důležité. Když jsme si začínali čistit zoubky, měla zhruba rok a půl ani ne, a bylo to pro ni něco nového. A znáte děti – jednou se jim něco líbí, jednou nelíbí, pokaždé je to jinak. A děti jsou prostě takové. A musíte být trpěliví, když je něco chcete naučit.

Rozhodně se to nenaučí z minuty na minutu. Prostě trpělivost je u tohohle důležitá. Já jsem si taky prvně říkala, že to nezvládnu a byla jsem naštvaná, že si nechce čistit zuby a kdesi cosi, ale snažila jsem se jí to čištění zubů zpříjemnit, spojit s nějakou hrou, jakože ona vyčistí zuby mně a já zase jí. A jí se to tak zalíbilo, že kdykoliv jdeme do koupelny, tak si chce čistit zuby a když jí pokaždé nedám kartáček, tak pláče a já nevím co ještě. A když já omylem naštvu moji dceru, tak je to hrůza. Já moji dceru nikdy nechci naštvat, ale občas na ni musím být i rázná a přísná.

Když například kramaří pořád dokola, občas už mi to leze na nervy. Říkám jí ne, nedělej to a říkám jí to mnohokrát dokola… a stejně to udělá zas a znova. A to už si potom člověk začíná myslet, že je něco špatně, že je špatná matka a že by tohle a tohle mohl dělat lépe… Nikdo ale nejsme dokonalé. Takže jestli o sobě pochybujete, pusťte si hudbu, odreagujte se a říkejte si, že to, co vám vaše hlava říká, není pravda. Koneckonců každá maminka se někdy cítí na nic. Ale to je jen tím, že chcete pro svoje dítě to nejlepší. A tak o sobě pochybujete a pochybujete, ale přitom vlastně vůbec nemáte proč. Ve skutečnosti je to všechno úplně jinak. Ve skutečnosti o sobě pochybovat nemáte.

Čištění zubů u dětí

Pokud máte dítě, určitě mi dáte za pravdu, že naučit jej čistit si zuby není vůbec jednoduché. Já sama jsem toho příkladem – mám dceru a ze začátku si je vůbec čistit nechtěla. Musela jsem jí to naučit postupně. Byla jsem z toho docela zoufalá, protože čistit zuby je docela důležité. Když jsme si začínali čistit zoubky, měla zhruba rok a půl ani ne, a bylo to pro ni něco nového. A znáte děti – jednou se jim něco líbí, jednou nelíbí, pokaždé je to jinak. A děti jsou prostě takové. A musíte být trpěliví, když je něco chcete naučit.

Rozhodně se to nenaučí z minuty na minutu. Prostě trpělivost je u tohohle důležitá. Já jsem si taky prvně říkala, že to nezvládnu a byla jsem naštvaná, že si nechce čistit zuby a kdesi cosi, ale snažila jsem se jí to čištění zubů zpříjemnit, spojit s nějakou hrou, jakože ona vyčistí zuby mně a já zase jí. A jí se to tak zalíbilo, že kdykoliv jdeme do koupelny, tak si chce čistit zuby a když jí pokaždé nedám kartáček, tak pláče a já nevím co ještě. A když já omylem naštvu moji dceru, tak je to hrůza. Já moji dceru nikdy nechci naštvat, ale občas na ni musím být i rázná a přísná.

Když například kramaří pořád dokola, občas už mi to leze na nervy. Říkám jí ne, nedělej to a říkám jí to mnohokrát dokola… a stejně to udělá zas a znova. A to už si potom člověk začíná myslet, že je něco špatně, že je špatná matka a že by tohle a tohle mohl dělat lépe… Nikdo ale nejsme dokonalé. Takže jestli o sobě pochybujete, pusťte si hudbu, odreagujte se a říkejte si, že to, co vám vaše hlava říká, není pravda. Koneckonců každá maminka se někdy cítí na nic. Ale to je jen tím, že chcete pro svoje dítě to nejlepší. A tak o sobě pochybujete a pochybujete, ale přitom vlastně vůbec nemáte proč. Ve skutečnosti je to všechno úplně jinak. Ve skutečnosti o sobě pochybovat nemáte.

Čištění zubů u dětí

Pokud máte dítě, určitě mi dáte za pravdu, že naučit jej čistit si zuby není vůbec jednoduché. Já sama jsem toho příkladem – mám dceru a ze začátku si je vůbec čistit nechtěla. Musela jsem jí to naučit postupně. Byla jsem z toho docela zoufalá, protože čistit zuby je docela důležité. Když jsme si začínali čistit zoubky, měla zhruba rok a půl ani ne, a bylo to pro ni něco nového. A znáte děti – jednou se jim něco líbí, jednou nelíbí, pokaždé je to jinak. A děti jsou prostě takové. A musíte být trpěliví, když je něco chcete naučit.

Rozhodně se to nenaučí z minuty na minutu. Prostě trpělivost je u tohohle důležitá. Já jsem si taky prvně říkala, že to nezvládnu a byla jsem naštvaná, že si nechce čistit zuby a kdesi cosi, ale snažila jsem se jí to čištění zubů zpříjemnit, spojit s nějakou hrou, jakože ona vyčistí zuby mně a já zase jí. A jí se to tak zalíbilo, že kdykoliv jdeme do koupelny, tak si chce čistit zuby a když jí pokaždé nedám kartáček, tak pláče a já nevím co ještě. A když já omylem naštvu moji dceru, tak je to hrůza. Já moji dceru nikdy nechci naštvat, ale občas na ni musím být i rázná a přísná.

Když například kramaří pořád dokola, občas už mi to leze na nervy. Říkám jí ne, nedělej to a říkám jí to mnohokrát dokola… a stejně to udělá zas a znova. A to už si potom člověk začíná myslet, že je něco špatně, že je špatná matka a že by tohle a tohle mohl dělat lépe… Nikdo ale nejsme dokonalé. Takže jestli o sobě pochybujete, pusťte si hudbu, odreagujte se a říkejte si, že to, co vám vaše hlava říká, není pravda. Koneckonců každá maminka se někdy cítí na nic. Ale to je jen tím, že chcete pro svoje dítě to nejlepší. A tak o sobě pochybujete a pochybujete, ale přitom vlastně vůbec nemáte proč. Ve skutečnosti je to všechno úplně jinak. Ve skutečnosti o sobě pochybovat nemáte.