Vzpomínám si, jak mi můj dědeček vždycky dokola opakoval, že vždycky chtěl být vědec. Musím uznat, že to je opravdu krásné přání. Tedy vlastně bylo to přání. Dědeček sice nebyl nakonec vůbec žádný vědec, ani lékař, ale on byl horník. Řeknu vám, že i hornictví je opravdu hodně složité. Jako malé dítě jsem tam byla dvakrát, ale ne uvnitř, ale jenom se podívat takhle zvenku, protože my jsme bydleli vlastně asi jenom pět kilometrů od zaměstnání, kde právě těžil dědeček. Uznávám, že to bylo docela hodně zábavné. Ale až později jsem se dozvěděla, že právě těžba a hornictví je velice nebezpečná práce, tak jsem si řekla, že asi nejlepší by bylo, kdyby dědeček opravdu byl vědec, ale abych zase na druhou stranu řekla, tak dědeček byl opravdu hodně chytrý. Dědeček moc rád luštil křížovky a také dokonce u nich v obci byla soutěž o nejrychlejšího luštitele.
A protože dědeček byl jako laik vědec, tak vždycky to vyhrál. Pokaždé byl na prvním místě a za sebou nechal takovou mezeru, že snad dědeček neměl ani druhého vítěze. Vždycky byl první a snad i druhý zároveň. Byl opravdu na tohle šikovný. Proto si myslím, že je opravdu škoda, že dědeček nešel dále do učení, třeba na nějakou historii a nebo klidně i na zeměpis nebo geologii. Dědeček byl na přírodní vědy opravdu veliký machr.
Později jsem se dozvěděla od dědečka, že oni vlastně, jejich rodina, neměli moc peněz nazbyt, takže dědeček musel jít co nejdříve pracovat. Řeknu vám, že tohle je opravdu velice smutné. Takže když někteří lidé nebo děti jsou opravdu hodně nadaní, tak nemůžou jít ani studovat, protože na to nemají peníze a nebo musí jít do práce, aby vydělávali peníze. Kdežto potom jsou někteří lidé, kteří jsou úplně bohatí a školu udělají jenom kvůli tomu, že mají peníze. Myslíte si, že tohle je spravedlivé? Za mě rozhodně ne. Hlavně by se s tím mělo něco dělat než potom tento svět půjde úplně do kopru.