Blog

Bydlíte na malé vesničce kde není moc obyvatel a o dětech ani nemluvě. Máte děti? Tak moc dobře víte, že i ti nejmenší potřebují své kamarády. Přeci každý potřebuje přátele. Bez přátel se člověk může cítit sám, hlavně ve vyšším věku. U nás dospělí je to celkem jednoduché. Kamarádů máme spousty a lehko se s nimi seznámíme. Dokonce mezi nimi jsou ti nejlepší kamarádi, za které by jste dali ruce do ohně. Ale jak je to u dětí? I oni to mají tak jednoduché. Ve směs se dá říci že ano. Jenom to hledání kamarádů je horší.

Děti se lehce s kamarádí s vrstevníky třeba na písku, dětském hřišti, ve školce a nebo ve škole. V tom problém není. Jen bohužel, pokud bydlíme někde, kde dětí moc není tak je těžké někoho najít. Proto vyhledáváme vrstevníky, s kterými by jsi vaše dítě mohlo hrát. Můžeme dojíždět do vedlejší vesnice nebo města, kde je více dětí. Nebo můžeme využít různé dětské kroužky, skupiny. Dále kde narazíte na spoustu dětí, jsou různé akce. Ale takové hledání kamarádů zabere taky dosti času. Ale už jen proto, že by dítě mělo taky vyrůstat mezi svými vrstevníky to překousnete a uděláte pro to maximum aby tomu tak bylo. 

Taky se můžete scházet se svojí kamarádkou, nebo kamarádky, které mají taky děti. TO hle je skvělé. Můžete se navštěvovat. Děti si zahrají, vy si pokecáte. Je to skvělá idylka. Malé děti jsou hrozně přizpůsobivé a tak jim to ani nepříjde. A pokud si s někým nesednou, nelámejte to přes koleno. Vem te si sebe, vy se taky nekamarádíte úplně s každým a přátelé si vybíráte. A tak stejně to může být u vašeho dítěte. Nic se neděje. Respektujte ho. A třeba příště to bude zase o něco lepší. A nebo vaše dítě taky nemusí mít zatím tu potřebu vyhledávat jiné děti a přijde to na něj až bude starší. Klidně na to může přijít až ve školce. Tohle vše chce čas. Oni si poradí i sami a kamarády si najdou. 

Bydlíte na malé vesničce kde není moc obyvatel a o dětech ani nemluvě. Máte děti? Tak moc dobře víte, že i ti nejmenší potřebují své kamarády. Přeci každý potřebuje přátele. Bez přátel se člověk může cítit sám, hlavně ve vyšším věku. U nás dospělí je to celkem jednoduché. Kamarádů máme spousty a lehko se s nimi seznámíme. Dokonce mezi nimi jsou ti nejlepší kamarádi, za které by jste dali ruce do ohně. Ale jak je to u dětí? I oni to mají tak jednoduché. Ve směs se dá říci že ano. Jenom to hledání kamarádů je horší.

Děti se lehce s kamarádí s vrstevníky třeba na písku, dětském hřišti, ve školce a nebo ve škole. V tom problém není. Jen bohužel, pokud bydlíme někde, kde dětí moc není tak je těžké někoho najít. Proto vyhledáváme vrstevníky, s kterými by jsi vaše dítě mohlo hrát. Můžeme dojíždět do vedlejší vesnice nebo města, kde je více dětí. Nebo můžeme využít různé dětské kroužky, skupiny. Dále kde narazíte na spoustu dětí, jsou různé akce. Ale takové hledání kamarádů zabere taky dosti času. Ale už jen proto, že by dítě mělo taky vyrůstat mezi svými vrstevníky to překousnete a uděláte pro to maximum aby tomu tak bylo. 

Taky se můžete scházet se svojí kamarádkou, nebo kamarádky, které mají taky děti. TO hle je skvělé. Můžete se navštěvovat. Děti si zahrají, vy si pokecáte. Je to skvělá idylka. Malé děti jsou hrozně přizpůsobivé a tak jim to ani nepříjde. A pokud si s někým nesednou, nelámejte to přes koleno. Vem te si sebe, vy se taky nekamarádíte úplně s každým a přátelé si vybíráte. A tak stejně to může být u vašeho dítěte. Nic se neděje. Respektujte ho. A třeba příště to bude zase o něco lepší. A nebo vaše dítě taky nemusí mít zatím tu potřebu vyhledávat jiné děti a přijde to na něj až bude starší. Klidně na to může přijít až ve školce. Tohle vše chce čas. Oni si poradí i sami a kamarády si najdou. 

Bydlíte na malé vesničce kde není moc obyvatel a o dětech ani nemluvě. Máte děti? Tak moc dobře víte, že i ti nejmenší potřebují své kamarády. Přeci každý potřebuje přátele. Bez přátel se člověk může cítit sám, hlavně ve vyšším věku. U nás dospělí je to celkem jednoduché. Kamarádů máme spousty a lehko se s nimi seznámíme. Dokonce mezi nimi jsou ti nejlepší kamarádi, za které by jste dali ruce do ohně. Ale jak je to u dětí? I oni to mají tak jednoduché. Ve směs se dá říci že ano. Jenom to hledání kamarádů je horší.

Děti se lehce s kamarádí s vrstevníky třeba na písku, dětském hřišti, ve školce a nebo ve škole. V tom problém není. Jen bohužel, pokud bydlíme někde, kde dětí moc není tak je těžké někoho najít. Proto vyhledáváme vrstevníky, s kterými by jsi vaše dítě mohlo hrát. Můžeme dojíždět do vedlejší vesnice nebo města, kde je více dětí. Nebo můžeme využít různé dětské kroužky, skupiny. Dále kde narazíte na spoustu dětí, jsou různé akce. Ale takové hledání kamarádů zabere taky dosti času. Ale už jen proto, že by dítě mělo taky vyrůstat mezi svými vrstevníky to překousnete a uděláte pro to maximum aby tomu tak bylo. 

Taky se můžete scházet se svojí kamarádkou, nebo kamarádky, které mají taky děti. TO hle je skvělé. Můžete se navštěvovat. Děti si zahrají, vy si pokecáte. Je to skvělá idylka. Malé děti jsou hrozně přizpůsobivé a tak jim to ani nepříjde. A pokud si s někým nesednou, nelámejte to přes koleno. Vem te si sebe, vy se taky nekamarádíte úplně s každým a přátelé si vybíráte. A tak stejně to může být u vašeho dítěte. Nic se neděje. Respektujte ho. A třeba příště to bude zase o něco lepší. A nebo vaše dítě taky nemusí mít zatím tu potřebu vyhledávat jiné děti a přijde to na něj až bude starší. Klidně na to může přijít až ve školce. Tohle vše chce čas. Oni si poradí i sami a kamarády si najdou. 

Bydlíte na malé vesničce kde není moc obyvatel a o dětech ani nemluvě. Máte děti? Tak moc dobře víte, že i ti nejmenší potřebují své kamarády. Přeci každý potřebuje přátele. Bez přátel se člověk může cítit sám, hlavně ve vyšším věku. U nás dospělí je to celkem jednoduché. Kamarádů máme spousty a lehko se s nimi seznámíme. Dokonce mezi nimi jsou ti nejlepší kamarádi, za které by jste dali ruce do ohně. Ale jak je to u dětí? I oni to mají tak jednoduché. Ve směs se dá říci že ano. Jenom to hledání kamarádů je horší.

Děti se lehce s kamarádí s vrstevníky třeba na písku, dětském hřišti, ve školce a nebo ve škole. V tom problém není. Jen bohužel, pokud bydlíme někde, kde dětí moc není tak je těžké někoho najít. Proto vyhledáváme vrstevníky, s kterými by jsi vaše dítě mohlo hrát. Můžeme dojíždět do vedlejší vesnice nebo města, kde je více dětí. Nebo můžeme využít různé dětské kroužky, skupiny. Dále kde narazíte na spoustu dětí, jsou různé akce. Ale takové hledání kamarádů zabere taky dosti času. Ale už jen proto, že by dítě mělo taky vyrůstat mezi svými vrstevníky to překousnete a uděláte pro to maximum aby tomu tak bylo. 

Taky se můžete scházet se svojí kamarádkou, nebo kamarádky, které mají taky děti. TO hle je skvělé. Můžete se navštěvovat. Děti si zahrají, vy si pokecáte. Je to skvělá idylka. Malé děti jsou hrozně přizpůsobivé a tak jim to ani nepříjde. A pokud si s někým nesednou, nelámejte to přes koleno. Vem te si sebe, vy se taky nekamarádíte úplně s každým a přátelé si vybíráte. A tak stejně to může být u vašeho dítěte. Nic se neděje. Respektujte ho. A třeba příště to bude zase o něco lepší. A nebo vaše dítě taky nemusí mít zatím tu potřebu vyhledávat jiné děti a přijde to na něj až bude starší. Klidně na to může přijít až ve školce. Tohle vše chce čas. Oni si poradí i sami a kamarády si najdou. 

Bydlíte na malé vesničce kde není moc obyvatel a o dětech ani nemluvě. Máte děti? Tak moc dobře víte, že i ti nejmenší potřebují své kamarády. Přeci každý potřebuje přátele. Bez přátel se člověk může cítit sám, hlavně ve vyšším věku. U nás dospělí je to celkem jednoduché. Kamarádů máme spousty a lehko se s nimi seznámíme. Dokonce mezi nimi jsou ti nejlepší kamarádi, za které by jste dali ruce do ohně. Ale jak je to u dětí? I oni to mají tak jednoduché. Ve směs se dá říci že ano. Jenom to hledání kamarádů je horší.

Děti se lehce s kamarádí s vrstevníky třeba na písku, dětském hřišti, ve školce a nebo ve škole. V tom problém není. Jen bohužel, pokud bydlíme někde, kde dětí moc není tak je těžké někoho najít. Proto vyhledáváme vrstevníky, s kterými by jsi vaše dítě mohlo hrát. Můžeme dojíždět do vedlejší vesnice nebo města, kde je více dětí. Nebo můžeme využít různé dětské kroužky, skupiny. Dále kde narazíte na spoustu dětí, jsou různé akce. Ale takové hledání kamarádů zabere taky dosti času. Ale už jen proto, že by dítě mělo taky vyrůstat mezi svými vrstevníky to překousnete a uděláte pro to maximum aby tomu tak bylo. 

Taky se můžete scházet se svojí kamarádkou, nebo kamarádky, které mají taky děti. TO hle je skvělé. Můžete se navštěvovat. Děti si zahrají, vy si pokecáte. Je to skvělá idylka. Malé děti jsou hrozně přizpůsobivé a tak jim to ani nepříjde. A pokud si s někým nesednou, nelámejte to přes koleno. Vem te si sebe, vy se taky nekamarádíte úplně s každým a přátelé si vybíráte. A tak stejně to může být u vašeho dítěte. Nic se neděje. Respektujte ho. A třeba příště to bude zase o něco lepší. A nebo vaše dítě taky nemusí mít zatím tu potřebu vyhledávat jiné děti a přijde to na něj až bude starší. Klidně na to může přijít až ve školce. Tohle vše chce čas. Oni si poradí i sami a kamarády si najdou. 

Když se řekne technika, tak co vy si pod tím představíte? Protože hodně lidí mi řekne, že si pod tím představí nějaké dílny a nějakou práci, kde lidé pracují například s kladivem anebo se šroubovákem. Jenomže když to tak vezmu, tak sice chápu lidi, že si tohle myslí, protože je to takové logické, protože můj otec vždycky říkal, že jede do své technické místnosti. A přitom tam žádná veliká technika nebyla. A co třeba, kdybyste si představovali velikou těžkou techniku, jako například záchranné vozy anebo vyprošťovací vozy? Takovéto záchranné nebo vyprošťovací vozy mají samozřejmě hasiči anebo také další složky.

Proto si myslím, že opravdu nejlepší by bylo, kdyby lidé také dbali na to, aby byli vždycky v pořádku a aby ani žádnou těžkou techniku nepotřebovali. Já vím, že tohle je někdy opravdu nemyslitelné a nemožné tohle dodržet, protože někdy je toho opravdu hodně, že my lidé ani nevíme, co máme dělat. Takže abych se přiznala technika, je pro mě něco, co vlastně může člověku také zachránit život. Protože jsem si řekla, že člověk by neměl vůbec nikdy litovat toho, třeba když někomu pomůže. Mně se také kolikrát stalo, že jsem uklouzla někde venku, když jsem byla s dcerou v lese a sáňkovaly jsme.

Kolikrát jsem si říkala, že by bylo opravdu hrozné, kdybych se třeba nedostala domů. Naštěstí ale na jednu stranu je dobré, že existuje taková technika, která by mě odtamtud vyprostila. Jenomže tohle je takové jenom naoko, že to říkám, co by se stalo, kdyby náhodou. Snad mě chápete. Jenomže na druhou stranu zase technika je taková, která by opravdu měla být vždycky dokonale připravená k akci a ke každé práci. A kdybych měla používat techniku a třeba se věnovat zdravotnictví, tak i ve zdravotnictví je technika. A to například takové ty nástroje a přístroje, které člověka udržují při životě a které mu třeba nahrazují plíce a tak podobně. 

Když se řekne technika, tak co vy si pod tím představíte? Protože hodně lidí mi řekne, že si pod tím představí nějaké dílny a nějakou práci, kde lidé pracují například s kladivem anebo se šroubovákem. Jenomže když to tak vezmu, tak sice chápu lidi, že si tohle myslí, protože je to takové logické, protože můj otec vždycky říkal, že jede do své technické místnosti. A přitom tam žádná veliká technika nebyla. A co třeba, kdybyste si představovali velikou těžkou techniku, jako například záchranné vozy anebo vyprošťovací vozy? Takovéto záchranné nebo vyprošťovací vozy mají samozřejmě hasiči anebo také další složky.

Proto si myslím, že opravdu nejlepší by bylo, kdyby lidé také dbali na to, aby byli vždycky v pořádku a aby ani žádnou těžkou techniku nepotřebovali. Já vím, že tohle je někdy opravdu nemyslitelné a nemožné tohle dodržet, protože někdy je toho opravdu hodně, že my lidé ani nevíme, co máme dělat. Takže abych se přiznala technika, je pro mě něco, co vlastně může člověku také zachránit život. Protože jsem si řekla, že člověk by neměl vůbec nikdy litovat toho, třeba když někomu pomůže. Mně se také kolikrát stalo, že jsem uklouzla někde venku, když jsem byla s dcerou v lese a sáňkovaly jsme.

Kolikrát jsem si říkala, že by bylo opravdu hrozné, kdybych se třeba nedostala domů. Naštěstí ale na jednu stranu je dobré, že existuje taková technika, která by mě odtamtud vyprostila. Jenomže tohle je takové jenom naoko, že to říkám, co by se stalo, kdyby náhodou. Snad mě chápete. Jenomže na druhou stranu zase technika je taková, která by opravdu měla být vždycky dokonale připravená k akci a ke každé práci. A kdybych měla používat techniku a třeba se věnovat zdravotnictví, tak i ve zdravotnictví je technika. A to například takové ty nástroje a přístroje, které člověka udržují při životě a které mu třeba nahrazují plíce a tak podobně. 

Když se řekne technika, tak co vy si pod tím představíte? Protože hodně lidí mi řekne, že si pod tím představí nějaké dílny a nějakou práci, kde lidé pracují například s kladivem anebo se šroubovákem. Jenomže když to tak vezmu, tak sice chápu lidi, že si tohle myslí, protože je to takové logické, protože můj otec vždycky říkal, že jede do své technické místnosti. A přitom tam žádná veliká technika nebyla. A co třeba, kdybyste si představovali velikou těžkou techniku, jako například záchranné vozy anebo vyprošťovací vozy? Takovéto záchranné nebo vyprošťovací vozy mají samozřejmě hasiči anebo také další složky.

Proto si myslím, že opravdu nejlepší by bylo, kdyby lidé také dbali na to, aby byli vždycky v pořádku a aby ani žádnou těžkou techniku nepotřebovali. Já vím, že tohle je někdy opravdu nemyslitelné a nemožné tohle dodržet, protože někdy je toho opravdu hodně, že my lidé ani nevíme, co máme dělat. Takže abych se přiznala technika, je pro mě něco, co vlastně může člověku také zachránit život. Protože jsem si řekla, že člověk by neměl vůbec nikdy litovat toho, třeba když někomu pomůže. Mně se také kolikrát stalo, že jsem uklouzla někde venku, když jsem byla s dcerou v lese a sáňkovaly jsme.

Kolikrát jsem si říkala, že by bylo opravdu hrozné, kdybych se třeba nedostala domů. Naštěstí ale na jednu stranu je dobré, že existuje taková technika, která by mě odtamtud vyprostila. Jenomže tohle je takové jenom naoko, že to říkám, co by se stalo, kdyby náhodou. Snad mě chápete. Jenomže na druhou stranu zase technika je taková, která by opravdu měla být vždycky dokonale připravená k akci a ke každé práci. A kdybych měla používat techniku a třeba se věnovat zdravotnictví, tak i ve zdravotnictví je technika. A to například takové ty nástroje a přístroje, které člověka udržují při životě a které mu třeba nahrazují plíce a tak podobně. 

Když se řekne technika, tak co vy si pod tím představíte? Protože hodně lidí mi řekne, že si pod tím představí nějaké dílny a nějakou práci, kde lidé pracují například s kladivem anebo se šroubovákem. Jenomže když to tak vezmu, tak sice chápu lidi, že si tohle myslí, protože je to takové logické, protože můj otec vždycky říkal, že jede do své technické místnosti. A přitom tam žádná veliká technika nebyla. A co třeba, kdybyste si představovali velikou těžkou techniku, jako například záchranné vozy anebo vyprošťovací vozy? Takovéto záchranné nebo vyprošťovací vozy mají samozřejmě hasiči anebo také další složky.

Proto si myslím, že opravdu nejlepší by bylo, kdyby lidé také dbali na to, aby byli vždycky v pořádku a aby ani žádnou těžkou techniku nepotřebovali. Já vím, že tohle je někdy opravdu nemyslitelné a nemožné tohle dodržet, protože někdy je toho opravdu hodně, že my lidé ani nevíme, co máme dělat. Takže abych se přiznala technika, je pro mě něco, co vlastně může člověku také zachránit život. Protože jsem si řekla, že člověk by neměl vůbec nikdy litovat toho, třeba když někomu pomůže. Mně se také kolikrát stalo, že jsem uklouzla někde venku, když jsem byla s dcerou v lese a sáňkovaly jsme.

Kolikrát jsem si říkala, že by bylo opravdu hrozné, kdybych se třeba nedostala domů. Naštěstí ale na jednu stranu je dobré, že existuje taková technika, která by mě odtamtud vyprostila. Jenomže tohle je takové jenom naoko, že to říkám, co by se stalo, kdyby náhodou. Snad mě chápete. Jenomže na druhou stranu zase technika je taková, která by opravdu měla být vždycky dokonale připravená k akci a ke každé práci. A kdybych měla používat techniku a třeba se věnovat zdravotnictví, tak i ve zdravotnictví je technika. A to například takové ty nástroje a přístroje, které člověka udržují při životě a které mu třeba nahrazují plíce a tak podobně. 

Když se řekne technika, tak co vy si pod tím představíte? Protože hodně lidí mi řekne, že si pod tím představí nějaké dílny a nějakou práci, kde lidé pracují například s kladivem anebo se šroubovákem. Jenomže když to tak vezmu, tak sice chápu lidi, že si tohle myslí, protože je to takové logické, protože můj otec vždycky říkal, že jede do své technické místnosti. A přitom tam žádná veliká technika nebyla. A co třeba, kdybyste si představovali velikou těžkou techniku, jako například záchranné vozy anebo vyprošťovací vozy? Takovéto záchranné nebo vyprošťovací vozy mají samozřejmě hasiči anebo také další složky.

Proto si myslím, že opravdu nejlepší by bylo, kdyby lidé také dbali na to, aby byli vždycky v pořádku a aby ani žádnou těžkou techniku nepotřebovali. Já vím, že tohle je někdy opravdu nemyslitelné a nemožné tohle dodržet, protože někdy je toho opravdu hodně, že my lidé ani nevíme, co máme dělat. Takže abych se přiznala technika, je pro mě něco, co vlastně může člověku také zachránit život. Protože jsem si řekla, že člověk by neměl vůbec nikdy litovat toho, třeba když někomu pomůže. Mně se také kolikrát stalo, že jsem uklouzla někde venku, když jsem byla s dcerou v lese a sáňkovaly jsme.

Kolikrát jsem si říkala, že by bylo opravdu hrozné, kdybych se třeba nedostala domů. Naštěstí ale na jednu stranu je dobré, že existuje taková technika, která by mě odtamtud vyprostila. Jenomže tohle je takové jenom naoko, že to říkám, co by se stalo, kdyby náhodou. Snad mě chápete. Jenomže na druhou stranu zase technika je taková, která by opravdu měla být vždycky dokonale připravená k akci a ke každé práci. A kdybych měla používat techniku a třeba se věnovat zdravotnictví, tak i ve zdravotnictví je technika. A to například takové ty nástroje a přístroje, které člověka udržují při životě a které mu třeba nahrazují plíce a tak podobně.