I když jsem měla ráda technické věci a vymoženosti, tak jsem bohužel nikdy nepřišla na kloub tomu, jak třeba něco funguje anebo proč tomu, tak je. A také si vzpomínám na to, jak jsem si vždycky s bratrem jako malá holka hrála na zahradě. Hráli jsme tam většinou fotbal, ale také se měly některé elektrické věci. A musím uznat, že třeba autíčko na ovládání anebo traktor, kam se dávají baterky, tak to mě opravdu hodně bavilo. A nikdy jsem nebyla na takové hračky, které byly typické pro holčičky. Sice mě to také občas bavilo, měla jsem opravdu hodně panenek a také plyšových hraček anebo panenek, které zpívaly anebo se nějak hýbaly, ale vůbec mě to nějak nezajímalo.
A tyhle holčičí věci mě zajímaly asi až do svých patnácti let. A to jsem potom šla studovat ekonomickou školu. A také uznávám, že ekonomka mě tedy moc nebavila, ale nakonec jsem to udělala a mám maturitu z ekonomické školy. Potom jsem ale šla na technickou univerzitu. A to právě byl můj svět. Tam se všechno týkalo techniky a opravdu mě to bavilo, že i já sama jsem se divila.
Dříve na základní škole jsem vůbec neměla ráda matematiku a ani mi to nešlo. A ovšem ale na technické univerzitě mi to najednou jako zázrakem šlo. Jak je to možné? Vůbec nechápu, jak se může takhle člověk zamilovat do matematiky. Možná to bylo tím, že mě zaujala technika a vlastně celé kouzlo technických vymožeností a technických postupů. Myslím si, že člověk se mění s věkem. Takže předpokládám, že když třeba něco vás momentálně nebaví, tak třeba za pět anebo za deset let vás to chytne a úplně se v tom ztratíte. A to díky tomu, že vás to tak pohltí, že vás to bude bavit. Tohle samé se stalo mě a technice. A jak jste na tom vy s technikou? Také vás uchvátila nebo ji nemáte rádi, jako já kdysi? Vše má své kouzlo, ale také i zápory. A navíc také díky technice se člověk může lépe učit, jako třeba například díky počítači nebo tabletu.
